PER KEMET | ||
Několik drobných rad"Nikdo se nenarodil učený," vkládá do úst panovníka staroegyptský mudrc Ptahhotep, vezír a soudce z doby 5. dynastie, ve svém naučení sepsaném pro syna. Osvědčuje tak, že Egypťané stejně jako o mnoho staletí později Řekové ctnost a umění správného života pokládali za věc výuky a cviku, takže jsou zcela v moci jednajícího. Ptahhotep tím ukazuje, že ctnost je podle Egypťanů naučitelná[1] a že každý, kdo se pro to rozhodne, může vlastním přičiněním dojít k dokonalosti. Jsme přesvědčeni, že těmito slovy vyjádřená až překvapivě moderní a vlastně současná důvěra v individualitu člověka je jedním z nejcennějších pokladů, které nám Egypťané zanechali. Posíleni tímto přesvědčením, předkládáme několik drobných rad, než se rozhodnete oslovit bohy. Následující rady samozřejmě nesepsal opravdový egyptský mudrc, jehož věk 110 let[2] každému slovu v literární konvenci dodává váhu nezpochybnitelné autority.[3] Berte je jako souhrn postřehů toho, jehož cesta za staroegyptskými bohy je už delší než pár kroků, a kdo se s vámi o ně dělí s vědomím, že jen vy samotní, kteří jediní v úplnosti víte, jací opravdu jste, posoudíte jejich vhodnost pro sebe. Tak jako v egyptských naučeních nejsou u těchto rad tím nejpodstatnějším jednotlivé pobídky k určitému konkrétnímu jednání; hlavní je uvědomit si a začít prožívat trvalý a neosobní řád věcí světa, jímž jsou neseny, a který je na jejich pozadí přítomen jako zdroj, z nějž každý takový "návod" vyvěrá. Jejich cílem je celkově vás naladit na "správnou strunu", tedy přijmout určitý životní postoj. Buďte, jak by řekli Egypťané, jako strom ve slunečním svitu, který stále znovu dává sladké ovoce a poskytuje příjemný stín.[4] Pak už nejspíš žádné rady potřebovat nebudete. První část těchto rad tvoří základní podmínky kladené na obřadníka, bez nichž se úspěšné provádění kultu podle našeho názoru neobejde. Možná se v tom mýlíme, nicméně zkušenost nás učí, že pokud někdo není podle nich nastaven, kultovní praxe mu "dlouho nevydrží". Ve druhé části najdete rady, které mají více "motivační" povahu a vybízejí k práci na sobě. Jejich počet v žádném případě není konečný, podobné můžete vytvářet i sami nebo ty stávající rozvíjet. V nějterých závorce najdete přiblížení na konkrétních příkladech, které je ovšem jen ilustrativní a rozhodně ne vyčerpávající. Záměrně jsou nadsazeny a budete-li pozorní, všimnete si, že sám autor porušil první radu druhé části. Chápejte je jako zrcadlo – jsou před vámi, ale dobře dívat se musíte sami. Dost možná vám všechno na této stránce bude připadat banální a snad i dětinské; toto riziko beze studu podstupujeme. Rady z první části vám doporučujeme přijmout za své v úplnosti. Úroveň akceptace jejich obsahu a způsob jejich realizace budou ovlivněny vaší vnímavostí a míře souladu s maat, jimiž v daném okamžiku disponujete. V základních obrysech je nicméně považujte za závazné a sami sebe k jejich uskutečňování, nejde-li vám samo od sebe, přiměřeným způsobem přinuťte. Při dostatku kázně a pečlivosti se vše postupně bude, jak jsme vypozorovali sami na sobě, zdárně prohlubovat a stane se vaší přirozeností. Pokud ne, nejspíše nepřišel pravý čas a vy se prozatím zkuste realizovat v něčem úplně jiném než je provádění kultovní praxe. Ze druhé části si vyberte několik rad, které vás osloví, a zkuste je vědomě převést do svého každodenního života. Nejspíše to budou ty, které se týkají vašich citlivých míst. Nebuďte na sebe hned příliš nároční – pro začátek stačí, když začnete věci dělat s rozmyslem jinak než dříve. Trpělivostí a uvědomováním si situací se výsledek dostaví s větší jistotou, než kdybyste se křečovitě snažili o dokonalost okamžitě. Část I.Základním pravidlem kultu je pravidelnost a smysl pro posvátnost rituálu. Pokud nemáte možnost nebo ochotu vyhradit si určitou dobu jen pro tento účel, do kultovní praxe se raději nepouštějte a spokojte se s občasným prováděním jiných úkonů, např. modlitby, úlitby bohům a podobně. Ať už ale pro sebe naleznete jakoukoli odpovídající roli, nikdy nemějte potřebu se tím "chlubit". Kult je určen k uspokojování potřeb bohů, ne vašich. Pokud primárně očekáváte, že se jeho prováděním změní váš život a všechno vám napříště bude zázračně vycházet, že jen prostřednictvím provádění kultu dosáhnete opravdové duchovnosti nebo si slibujete magické či jiné mimořádné schopnosti, nejspíše budete zklamáni. V průběhu obřadů můžete připojit svou prosbu o určité dary, ale ta má v kultu jen dílčí význam. Nepochybujte ovšem o tom, že budete-li dbát zájmů bohů, budou oni dbát zájmů vašich. Vzdělávejte se ve staroegyptských reáliích, a to nejen v mytologii. Vaše osobní teologie by neměla být příliš složitá, ale současně by měla být poučená a zařazená do mytologického kontextu. Poznání hledejte především v egyptologických studiích; tato věda je naším nejlepším spojencem v úsilí o správné pochopení Egypťanů. Nevymýšlejte a nedomýšlejte si sami něco, co pak budete pokládat za zjevenou pravdu – raději studujte. Čtěte na daná témata různé názory a interpretace a nemějte nutně potřebu některé pokládat za správnější. Nebuďte předpojatí. To, co běžně označujeme slovem "pravda", je příliš komplexní na to, aby to mohlo být v úplnosti vyjádřeno jen jediným způsobem. Nemyslete si, že jste konečně definitivně objevili, "jak to vlastně je". Nikdy ale do egyptského myšlení svévolně nepřenášejte prvky z jiných mytologií jen na základě analogie. Dbejte o sebe a o prostředí, kam máte u úmyslu umístit kultovní obraz a kde chcete provádět kult. Vy samotní i toto místo musíte být bohům příjemní. Zde více než jinde záleží na míře vaší citlivosti, rozhodně byste ale měli být ochotni jít nad běžné hygienické návyky. Pamatujte si, že bůh je v kultovním obrazu přítomen neustále. Část II.Nepodléhejte extrémům a volte "střední cestu". Vždy a za všech okolností přemýšlejte a buďte optimisticky přesvědčeni, že to dělají i druzí. (Chtějí po vás něco tyto stránky? Nedělejte to až do umření. Nelíbí se vám něco? Řekněte si: "Připadá mi to divné, ale nějaký důvod to mít může. Zkusím na něj nejdřív přijít.") Přemýšlejte nad sebou, ale nebuď si středem vesmíru. Odměňte se, pokud se vám něco povede. Pokud víte, že něco neděláte dobře, nelžete si a nevyhledávejte výmluvy, abyste si to sami před sebou "vysvětlili". Přijměte to. Stanete se moudřejšími a otevřete si cestu k nápravě, pokud s tím budete chtít něco udělat. ("Ano jsem líný a vcelku mi to vyhovuje. Připadá mi fajn nemuset nepřispět, když něco dělají jiní, ale přitom si výsledku užívat spolu s nimi. Jim to vážně vadí?") Buďte trpěliví a nechtějte mít všechno hned. Když sami sobě necháte trochu času, dáte si tím i šanci zjistit, že to ve skutečnosti ani nechcete, anebo že to chcete mnohem víc, než jste si původně mysleli. Obojí vám pomůže. Učte se vůlí ovládat své potřeby. (Máte tak velkou žízeň, že skoro umíráte na dehydrataci? Počkejte s pitím ještě čtvrt hodiny a netvařte se při tom jako mučedník.) Netrvejte na tom, aby vše bylo za každou cenu právě tak, jak jste to sami vymysleli. Buďte velkorysí, pokud to jen trochu jde. Kouzlo nečekaného objevíte jen tehdy, když mu dáte prostor. Nebuďte ale alibističtí a nevydávejte za velkorysost to, že svou výlučnou zodpovědnost hodíte na druhé. Zajímejte se o svět kolem sebe; přitom ovšem rozlišujte důležité od nedůležitého. Hledejte důvody, pro které něco za důležité pokládáte, stejně jako důvody, pro něž to vaše okolí vidí jinak, a buďte v tom poctiví. Důležité vyhledávejte a nedůležité omezujte. Dopřejte si zábavu, ale nezapomínejte, že je to jen hra. (Kolika lidem, kromě těch, kteří na tom vydělávají, už pomohla informace o soukromí tzv. VIP? A naopak: znáte pravidla první pomoci?) Poslouchejte, co si myslí druzí. Ptejte se jich na jejich názory a nemějte hned potřebu je hodnotit nebo komentovat. Pochvalte je za přemýšlivost a řekněte, že se lidé nemusí ve všem shodovat. Čekejte, až se zeptají na vaše mínění. Pokud to neudělají, netrapte se tím a přijměte to: prostě tentokrát mluvil někdo jiný. Pokud ovšem budete mlčet i pozítří, zvažte, zda byste ve svém okolí neměli mít i jiné lidi. Pokud tím sami sebe zásadně neomezíte, dávejte druhým vždy o něco víc, než kolik od vás očekávají nebo na co mají právo. Nebuďte malicherní a rádi se dělte. Nemyslete "na oplátku", ale nezaměňujte to s hloupostí. Máte právo říkat ne a nemuset je zdůvodňovat. Máte-li potřebu někoho odmítnout, udělejte to ale pokud možno laskavě. Snažte se pomoci vymyslet náhradní řešení, nicméně neberte na sebe starosti druhých ve větší míře, než je pro vás přijatelné. Egyptští bohové jsou bohové řádu. Dbejte na své každodenní povinnosti a dodržujte zákony a pravidla, třebaže se vám nelíbí nebo jsou pro vás momentálně nevýhodná. Pokud je vědomě porušujete, zvažte nejdříve, zda pro to máte opravdu závažný důvod. Buďte připraveni nést následky a věřte tomu, že i to je ve vašem zájmu. (Jezdíte v obci více než 50 km/hod? Ovládněte se. Dostali jste pokutu? Netvrďte, že policista je hlupák.) Obklopujte se pozitivními věcmi a nemyslete si, že cenu má jen to, co se vám vyplatí. (Dokážete druhým popsat, jak voní kůra borovice? Víte, jaké koření mají nebo nemají rádi vaši blízcí?) Chovejte se přiměřeně době, ve které žijete a nedělejte věci jen proto, abyste byli výjimeční a byli okolím bráni vážně. Udržujte poměr mezi svým opravdovým přesvědčením a tím, co navenek děláte. (Nemyslete si, že jste v některém ze svých minulých životů, pokud na ně věříte, byli Tutanchamon nebo Nefertiti, a že po své smrti musíte být nutně mumifikováni.)
Poznámky k textu |
||
